Dlouho jsem nic nenapsal, postihl mě totiž mimořádně prudký záchvat toho, čemu se říká „impostor syndrome“. Ble.
Vždycky jsem si myslel, že se svým přístupem „i neschopný člověk je užitečný, když ušetří práci schopnějším“ na mě impostor syndrom nemůže. Že si prostě budu dělat svoje co nejlíp a doufat, že to k něčemu bude.
Pak jsem to ale trochu přehnal se sebevzděláváním, otevřely se mi široké obzory oborů, do kterých skoro vůbec nevidím a ejhle, je to tady. Pocit že nic podstatného nevím a neumím. Že ve všem co dělám jsem trapně závislý na ostatních. Že ostatní moji práci k ničemu nepotřebují. Že je celý můj obor možná úplně zbytečný a skládá se z trivialit. A rozhodně že nemám co komu radit nebo dokonce kritizovat, když sám jsem úplně blbej.
OK, uplynula nějaká doba, udělal jsem nějakou práci která mi připadá užitečná, a už je zase zpátky ten starý dobrý arogantní blb, co kolem sebe trousí různá poučení v mylném dojmu, že to někoho zajímá. Sláva, funguju.
Těžko teď budu psát něco o agilním vývoji – účastním se momentálně „dual track agile“ procesu, ale ještě je příliš brzy o tom něco psát, pokud vůbec kdy bude. Tak jsem se rozhodl, že sem na blog občas dám i něco jiného, co se agilního vývoje netýká, a uvidím jestli to bude někoho zajímat.