Děláme teď dual track agile development. Jako fakt, ne ty obvyklé rituální tance. Pro mě, jako designéra je to skvělé – pozorování uživatelů, hloubkové rozhovory, workshopy… Ale nemůžu se zbavit dojmu, že vývojáři se zrovna dvakrát nebaví.
Archiv rubriky: Nezařazené
Dneska jsme dělali uživatelské testy. Není to žádná raketová věda, ale možná by se někomu mohlo hodit pár postřehů.
Nedávno jsem potřeboval dát na web telefonní čísla. Napsat příslušný tag nevyžaduje takřka žádnou duševní činnost, ale je tam jedna menší zrada. Říkal jsem si, taková trivialita, nebudu ani zapínat mozek a rovnou to vygůglím. Ale ouha, nevygůglil jsem.
Dlouho jsem nic nenapsal, postihl mě totiž mimořádně prudký záchvat toho, čemu se říká „impostor syndrome“. Ble.
„Any organization that designs a system (defined more broadly here than just information systems) will inevitably produce a design whose structure is a copy of the organization’s communication structure.“
M. Conway
Čtvrtý sprint a první úspěch. Konečně jsme něco dodali. Bylo to těsně, pár věcí jsme dodělávali na poslední chvíli, ale dali jsme čtyři z pěti user stories.
„Teoreticky není žádný rozdíl mezi teorií a praxí. Prakticky ale ano.“
– Yogi Berra
Ve třetím sprintu jsme zase nic nedodali.
Ve sprintu byly čtyři user stories (a tentokrát opravdové user stories, žádné nesmysly typu „vyrobte wireframe“). Od všech jsme dodali analýzu, UI design (wireframe), ale nedodali jsme SW design a nakódované obrazovky. Tím pádem jsme nesplnili „definition of done“.
SCRUM má jednu dost podstatnou výhodu: nemusí se řešit termíny dodání. Ty jsou totiž dané předem.
Sešel jsem se s naším „agilním managerem“. To je ten člověk, jehož prezentace mě ze začátku tak vyděsila. Říkal jsem mu, že už máme nějaké poznatky ze stávajících týmů, a ptal jsem se ho, jestli je ochoten svůj přístup modifikovat na základě toho, co jsme zjistili.
Na druhém demu jsme dodali tři dohodnuté „deliverables“ – sadu user stories, wireframe a HTML šablonu. Bohužel jsme nezvládli dodat čtvrtou položku, „detailní design“, takže nám to vývojáři nepřevezmou do vývoje.
Členové agilního týmu jsou prasata.
Teď nenarážím na pochybné hygienické návyky dělného lidu (toto téma zpracoval dostatečně už Marcus Aurelius), spíš chci připomenout bajku o tom, jak prasata do společného podniku „Ham And Eggs“ přinášejí sama sebe, zatímco slepice jen svůj produkt.
Mám třídenní pracovní týden, jupí. Teda aspoň v našem SCRUMovém týmu. Kromě toho mám totiž ještě tři další projekty, takže se fakt nenudím.
Vrátím se ještě k prvnímu „sprint planningu“, protože ten byl velice poučný. Sešlo se tam asi 20 lidí, o kterých jsme se s překvapením dozvěděli, že je to náš tým.
Na konci prvního sprintu se náš scrum master divil, že máme něco připravené na demo, když jsme se většinu sprintu plácali hluboko v analýze. Moje zkušenost je, že analýza často tvoří větší část práce, zbytek už bývá brnkačka.
Odprezentovali jsme naše výstupy a málem nám to prošlo. Vlastník byl nakloněn odkývat nám to, co jsme připravili. Okamžik před tím, než to potvrdil, se však ozvala copywriterka, že ty texty ještě nejsou finální. Facepalm.
Kolegyně mi vypomáhá s procházením uživatelských scénářů. Zdá se jí to jako zbytečná práce, protože přeci děláme jen jednu obrazovku, tak k čemu scénáře? Zároveň se ptá, kdo nám zadá, jaké v té cílové obrazovce budou texty.
Takže cíl je jasný, opravit „děkovací obrazovku eShopu“. Začínáme tím, že si zmapujeme zákaznické cesty, tedy kudy zákazníci na tuto obrazovku přicházejí.
Začínáme první sprint, takže musíme sestavit backlog. Nebude to těžké, na rozjezd budeme dělat jen jednu „user story“.
Abychom náhodou něco nedělali blbě, dostali jsme školení. S konzultantem. Teda, konzultanti tam jsou nakonec tři a zdá se, že do toho vidí. To vypadá nadějně.
V korporaci vždycky všechno začíná prezentací. Ani my jsme nebyli ušetřeni.
No což, začalo to dobře. Hned na prvním slajdu jsme se dozvěděli, že v agilním vývoji jsou lidi důležitější než proces a že podstatou agilního vývoje je postupné zvyšování hodnoty. Tak trochu optimisticky jsem doufal, že tím prezentace skončí, ale nebylo mi dopřáno.
Naše korporace se rozhodla vstoupit do 21. století: zavést agilní vývoj. „Agilní transformace“ tomu říkají.
Jeden bývalý kolega říká, že to bude asi taková legrace, jako když dáte opici samopal: https://youtu.be/3V3oT7BRiWo