Press "Enter" to skip to content

Kde je moje zadání?

Kolegyně mi vypomáhá s procházením uživatelských scénářů. Zdá se jí to jako zbytečná práce, protože přeci děláme jen jednu obrazovku, tak k čemu scénáře? Zároveň se ptá, kdo nám zadá, jaké v té cílové obrazovce budou texty.

Zjevně nechápe, jak tyhle dvě věci souvisí – že odpověď na její otázku je někde v těch scénářích, ale kromě nás dvou tu není nikdo, kdo by odpověď našel a „zadal“.

Byl bych rád, kdyby si z toho odnesla tři poučení:

  • ve SCRUMu vašemu týmu nikdo nepomůže – co si nezařídíte sami, to nemáte
  • „zadání“ je něco, co je třeba zjistit, ne něco, co vám donesou na stříbrném podnose…
  • … a zjistím ho obvykle tak, že začnu pracovat na řešení

Ale bojím se, že si z toho vezme jen „SCRUM je chaos, kde nelze rozumně pracovat, protože nikdo nezná zadání“.

„Zadání“ je v podstatě chorý koncept, protože každý si pod tím pojmem představuje něco jiného:

  • business owner nám obvykle řekne, jak by si představoval řešení svého problému („chci potvrzovací dialog při mazání položek“). Jaký má problém, to nám obvykle nesdělí.
  • UX designér potřebuje znát reálný problém („uživatelé si občas něco omylem smažou“) a to je pro něj zadání.
  • business analytik je v naší korporaci člověk, který sepisuje „funkční požadavky“ (jo, je to divné ale je to tak). Pro něj je tedy zadáním kompletní návrh řešení, obvykle ve formě user stories, business požadavků, wireframu a flowchartu.
  • vývojář obvykle očekává jako zadání podrobný design, včetně návrhu architektury, nakódovaných frontendových šablon, kompletního entity modelu atd.

Snažím se tedy prosadit, abychom pojem „zadání“ úplně přestali používat – lidi to jenom mate.

„Zadání“ také často slouží jako výmluva, proč nezačít s prací – a nejen v korporaci, viděl jsem to i v agenturách a dokonce startupech. Když někdo řekne „čekám na zadání“, spousta lidí to považuje za korektní zdůvodnění, proč nic nedělá.