Press "Enter" to skip to content

Kritika

Sešel jsem se s naším „agilním managerem“. To je ten člověk, jehož prezentace mě ze začátku tak vyděsila. Říkal jsem mu, že už máme nějaké poznatky ze stávajících týmů, a ptal jsem se ho, jestli je ochoten svůj přístup modifikovat na základě toho, co jsme zjistili.

Dopadlo to jak jsem očekával – řekl že ano, ale pak všechno, co jsem mu říkal, odbyl jako irelevantní a naznačil mi, že tomu nerozumím. Že teprve až budeme mít zajetý „scrum“ podle jeho návodu, bude ochoten se bavit o tom, jestli funguje nebo nefunguje. Tak trochu jako bych tam slyšel „tak už odprejskni, debile“.

Jistě, sebeobrana a odmítání jsou přirozené reakce na kritiku. Přeci jen, když jsem do něčeho investoval desítky či stovky hodin práce, nerad slyším, že to mám zahodit a začít znova. Ale taky je to úplně špatná reakce, pokud se chci zlepšit nebo vyrobit něco funkčního.

Jistě, ten druhý třeba říká úplné nesmysly, ale to, že vůbec otevře pusu, má obvykle nějaký důvod. Najít a pochopit ten důvod, to je základ k čemukoli dalšímu. Nezřídka pak dojde i ke vzájemnému porozumění, ačkoli to není zas až tak nutné.

Mimochodem, tendence odmítat kritiku je tím větší, čím více práce do toho člověk investoval. To je důvod, proč se snažím první verze a prototypy vždycky dělat co nejlevnější a nejméně pracné – když mi to pak někdo přijde rozkopat, nezahazuju tolik práce a tudíž mě to až tak nemrzí.

Můj kolega Vítek razí takovou užitečnou techniku: když někdo kritizuje vaši práci, mlčte, pozorně poslouchejte a teprve druhý den mu odpovězte. Tedy pokud to ještě budete považovat za nutné. Emoce už budou pryč a můžete se rozumně bavit.