Dneska jsme dělali uživatelské testy. Není to žádná raketová věda, ale možná by se někomu mohlo hodit pár postřehů.
Nenapovídat!
Když respondentka udělá na moderátora psí oči a pronese něco jako „Když já nevím, mám na to kliknout?“, je těžké udržet pokerovou tvář. Mám na to zásobu vět typu
- „Co byste dělala kdybych tu nebyl?“
- „Co myslíte že se stane?“
- „Já nesmím ani naznačovat“
Občas ale člověka může prozradit i výraz tváře nebo nepatrné bezděčné pokývání hlavy. Na tohle je vzdálené testování lepší.
Reálné texty a hodnoty
Provizorní texty test spolehlivě znehodnotí. Dejte ale pozor i na realistická data! Dnešní test jsme připravovali narychlo a čísla tam stříleli od boku. Rozkaz zněl jasně – nebyl čas starat se o realistická data. Při testu se respondenti zadrhli na chybném součtu položek, chybně uvedeném datu, nerealistických procentech a dokonce i na ceně, která byla vyšší než u konkurence.
Think aloud protocol
Když je respondent pod tlakem, nemá čas lhát. „Think aloud protocol“ je na tohle skvělý – když musí popisovat všechno co vidí, co si o tom myslí, co se chystá udělat a co se asi tak stane, když to udělá, nemá obvykle čas ani mentální kapacitu si něco vymýšlet. Když začne mluvit obecně, je tu moderátor aby ho vrátil na zem. A s tím souvisí další věc…
Nezajímá mě váš názor
Jako moderátor dávám respondentovi úkoly a pozoruji, jak se mu daří je plnit. Neptám se ho, jak se mu aplikace líbí. Neptám se, jaké má rád barvy. Pravda, můžu se přeptat na nějaké názory, třeba co mu v aplikaci chybí, ale půlka respondentů si stejně vymyslí nějakou milosrdnou lež a akorát tím zmatou pozorovatele. Úkoly a pod tlak, to je základ.
Navíc, když se respondent nerozkecá o nesmyslech, máte šanci dodržet časový plán, a to se vyplatí, protože…
… všichni chtějí jít brzy domů
